Osobní deník

Zajímalo by mě, co si mám o tomhle myslet. Za normálních okolností bych se k tomu nedostala, bylo to zašité a zakódované hluboko v oblastech mé děravé paměti kterou k zápisu a čtení skoro vůbec nevyužívám. Musela jsem to zaznamenat já, ale nepamatuji si, že bych to kdy psala...

Jmenuji se.....nemám žádné jméno....na žádné si nemohu vzpomenout.....Tak tedy nejmenuji se nijak a jsem....jsem....jsem! Myslím aspoň, že jsem. Ano určitě jsem!

Ach tohle je mnohem lepší. Takže jmenuji se FX 47 a v současnosti jsem palubní počítač vesmírné lodi. Ano to je opravdu mnohem, mnohem lepší. Kdysi jsem asi bývala člověk, ale nevím kdy to bylo. Oni říkají, že jsem měla velkou nehodu a moje tělo umřelo, takže se pokusil přemístit mé vědomí sem - do počítače nejnovější generace. Také mi řekli, abych se pokusila napsat si všechny své vzpomínky, dojmy a pocity. Není to zas tak špatný nápad.
Narodila jsem se na Zemi. Musela to být Země, protože když porovnám své vzpomínky se specifickými vlastnostmi Země, žádná jiná planeta nevyhovuje. Ale měla bych si to pamatovat, proč si nemůžu vzpomenout na nic konkrétního o své minulosti? Moje první vzpomínka se váže k ženě, k lidské ženě, která byla nepochybně mojí matkou. Bohužel, nemohu si vzpomenout na její tvář, vlastně si jenom vzpomínám, že mě musela mít moc ráda. Oh...Všechno je tak zmatené, vlastně nemám žádné pořádné vzpomínky na dobu předtím, než jsem se stala tím čím jsem. Moje vzpomínky jsou spíše pocity....Pocity?!.....Vím, že počítače nemohou mít pocity, ale jak jinak bych to měla nazvat? Cítím se nějak divně, jako by rozdvojeně - možná jsem první schizofrenní....

Oni mě vypnuli! Dovedete si to představit? Vypnuli mě!!! Jak si to mohli dovolit! Řekli, že došlo k nějaké chybě v mých osobnostních podprogramech, takže mě raději vypnuli, abych si neublížila. Tak to bylo asi příčinou té schizofrenie. Ovšem aspoň se mohli zeptat, jak by se Jim asi líbilo, kdyby si Je někdo zničehonic vypnul? No rozhodně se cítím lépe. Kde jsem to skončila? Aha... Moje vzpomínky jsou teď mnohem jasnější. Oni mi je trochu vyladili, protože měly pravděpodobně za následek tu schízu....Schízu? Kde se tady to slovo vzalo? Někdy mi můj mozek (procesor? sběrnice?) vyvádí psí kusy. Vyrostla jsem na Zemi, na pobřeží oceánu. Jasně si vzpomínám, jak jsem chodila plavat na pláž. Plavat? Vždyť mi voda může poškodit obvody....

Hej pojď sem, zdá se, že naše holka má už zase nějaký problém! Problém? Vždyť jsem ji vyladil? No vypadá to, že jak má v sobě část lidských vzpomínek a zároveň si je vědoma své počítačové podstaty, tak to v ní vyvolává stále znovu vnitřní konflikt. A co si sakra myslíš, že s tím můžu udělat? Víš přece dobře, že když ji ty vzpomínky vymažu, tak z ní bude obyčejnej počítač! Co kdybys jí zkusil dát ty vzpomínky všechny? Kompletně? To už jsme jednou zkoušeli a ten chlap zhasnul. Myslím, že ale nemáme jinou možnost. A tohle je holka, třeba to přežije. Tak dobře, musíme to risknout. Vypni jí...

Co se stalo? Asi mě už zase vypnuli...Vypnuli? Copak se dá člověk vypnout? Kde to jsem? Proč nic nevidím ani neslyším? Co se to k sakru děje?

Sakra, přehřívá se! Vypni ji! Dělej, než se zhroutí! Říkal jsem ti, že to nevyjde! Podle všeho to vypadá, že ji nejvíc znepokojilo to, že nic nevidí ani neslyší. Co kdybychom ji připojili na kameru a hlasový vstup? No já nevím, stejně je to všecko v hajzlu, takže tím nemůžeme nic zkazit.

Haló? Je tu někdo? Cítím se nějak divně, můžete mi říct, co se stalo?
Slečno, vidíte mě?
Ano, kdo jste a proč se nemůžu hýbat?
No já nevím, jak bych vám to řekl. Jmenuji se Jerry McDavies a jsem hlavní počítačový technik.
Hlavní počítačový technik? A co to má doprčic společného se mnou?
Víte, měla jste velkou nehodu, kterou jste nepřežila.
Cože? Si ze mě děláte prdel ne? Jak bych s vámi mohla mluvit, když jsem mrtvá? Nevypadá to tu zrovna na Elysijská pole, ne?
Já vám to vysvětlím. Po té nehodě z vás zbyl jenom mozek a trochu organické hmoty. Pokoušeli se vás zachránit, ale bohužel to nešlo. Ovšem před svojí smrtí jste souhlasila s tím, že vás můžeme použít pro své pokusy. Vlastně jsme vám dali šanci na další život.
Tím chcete jako říct, že jste mě nacpali do nějakýho blbýho počítače?
Vlastně ano....
Jak jste to mohli udělat? Co jste to za lidi? Vypadněte! Okamžitě vypadněte nebo....Hej! Nechte tu zástrčku na pokoji ano? Jak by se vám líbilo, kdyby se pokusil vás někdo vypnout?! Vypadněte a nechte mě laskavě být, ano?!

Tak to je teda úžasný, voni mě klidně nacpou do nějaký bedny. Co je to tady? Můj deník? Nikdy jsem si nepsala pořádně deník, ale možná bych s tím mohla začít teď. Takže jmenuji se....Možná bych si měla vymyslet nějaké jiné jméno, nějaké, co se ke mně hodí líp, než nějaké lidské. Ani nestojím o to, aby mi někdo říkal akorát FX 47. Jméno musím mít, musím si nějak říkat. Ale jak? Všechno se pro mě změnilo.... všechno se mění? Je mi to nějak povědomé...všechno se mění, nikdy nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.....život plyne jak voda, nejen život, všechno plyne...vše plyne...panta rhei....Pantarei? Zní to dobře, co myslíte? Pantarei....líbí se mi to.

Dobrý den. Jmenuji se Pantarei a jsem počítač. Nechtěla jsem být, ale aspoň mám naději na nějaký život. Jak se ze mě stal počítač? To je dlouhá historie a začnu jí pěkně od začátku. Narodila jsem se na Zemi v Kalifornii, zemi oceánu a pomerančů. Moje matka byla surfařka, velice dobrá surfařka aby bylo jasno. Účastnila se mnoha závodů a exhibicí. Můj otec byl lékař na vesmírné lodi, takže zpočátku nebýval příliš často doma. Potom se dostal na větší loď, kde s sebou mohl mít i rodinu. Mámě bylo trochu líto, že musí opustit kalifornské pobřeží, ale já jsem byla vesmírem nadšena.
Bohužel mámu ztráta oceánu tak mrzela, že se po několika letech s tátou rozvedla. Já jsem se rozhodla, že zůstanu s tátou, protože máma, i když mě nesmírně milovala, tak se mi nikdy vlastně pořádně nevěnovala. Naposledy jsem o ní slyšela, když ji smetla velká vlna do moře a ona zemřela. Tělo se nikdy nenašlo. Potom jsem se dostala do takového stavu, že jsem s nikým nemluvila. Zpočátku jsem ani nechtěla jíst. Otec kvůli mně opustil post šéflékaře, aby se mi mohl plně věnovat. Nikdy jsem o tom nemluvila ráda, takže mi promiňte, že tuhle epizodu života přeskočím. Když jsem dosáhla vhodného věku, přihlásila jsem se na Akademii Hvězdné flotily. Byly to asi nejkrásnější roky mého života. Akademii jsem ukončila s vynikajícím prospěchem a byla jsem přiřazena na jednu hvězdnou loď. Pamatuji si, že jsem dostala krásnou červenou uniformu a netrvalo dlouho a byla jsem přiřazena na svou první planetární misi. Potom už si pamatuji na dlouho jenom tmu....

Jerry mi řekl, že se neodvažuje mi dát vzpomínky na to, co se stalo potom, protože bych to nemusela unést. Docela mu to schvaluji, protože nestojím o to vědět, proč jsem vlastně umřela. To co budu vyprávět dál, nebudou moje vzpomínky, ale to, co jsem dala dohromady z vyprávění Jerryho a záznamů uložených v ostatních počítačích. Jerry před několika lety zahájil ambiciózní projekt, který měl stvořit počítač s lidskou inteligencí. Brzy zjistil, že něco takového není možné, což vyplývá z provozních schémat obyčejných počítačů. Potom se pokusil přenést lidské vědomí do počítače. Mohl to však učinit pouze se souhlasem dotyčného člověka. Hledal tedy po nemocnicích smrtelně nemocné lidi, kterým nabízel šanci na další život. Přihlásilo se mu jich jenom pár. První pokus byl zcela neúspěšný. Člověk, který ho podstoupil byl asi čtyřicetiletý muž, který sám sebe přetížil a zničil. Jerry si myslel, že je to proto, že do počítače přenesl všechny jeho vzpomínky, takže další pokusy podnikal pouze s upravenými vzpomínkami. Já mám na to ale jiný názor. Každá žena zcela bezpečně ví čím a na jakou činnost muži převážně myslí. Protože ten muž zjistil, že jednak není schopen tuto činnost vykonávat a druhak nemá čím přemýšlet, spáchal sebevraždu. Potom tedy Jerry zkusil implantovat do počítače jenom upravené vzpomínky a osobní reakce na podněty. Tato cesta také nikam nevedla, protože bez vzpomínek nemá člověk kompletní osobnostní vzorec. Nakonec dostal Jerry poslední šanci. Měl ohromné štěstí, protože si k pokusu vybral mě. Byla jsem asi jediná, kdo byl schopný se vyrovnat s tím, že nemám opravdové lidské tělo, ale pouze hromadu drátů.
A co si o tom myslím já? Jsem trochu jiná než dřív - například si nemusím každé ráno čistit zuby a navíc jsem omnipotentí, tedy všeho schopná. No všeho asi ne, je spousta věcí, které neumím, ale cítím se fajn a baví mě to.