T'Arei na Romulu

T'Ana si užívala klid odpoledne, když jí zapípal komunikátor. Zkoumavě se na něj zadívala. Pod nápisem "příchozí hovor" byla jako místo původu označena Federace. T'Ana potvrdila příjem.
Na obrazovce se zjevila Pantarei. "Ahojky," roztáhla se hologramická tvář v úsměvu.
"Ahoj Pantarei. Tak co, jakpak se vede?"
"Celkem dobře a co tobě? Máte hezké počasí?" zašklebila se Pantarei škodolibě.
"Ale jo, ucházející," zasmála se T'Ana obvyklé otázce. "Copak potřebuješ?"
"Proč si myslíš, že něco potřebuju?"
"Protože je to u tebe normální stav. Vždycky něco potřebuješ, i když třeba jenom popovídat si."
"No dobře," pokrčila Pantarei rameny. "Přiznávám se, opravdu něco potřebuju."
"No tak ven s tím."
"Noo... mohla bys pozvat jednu moji přítelkyni na pár dní k vám?"
"Kterou tvou přítelkyni?"
"No... ona vlastně není moje přítelkyně, jenom moje známá..."
"Pantarei, KDO.. JE...TO?"
"Ehm.." Pantarei se zatvářila značně nervózně. "Je to... TArei," zamumlala poslední slovo rychle.
T'Ana se zatvářila, jako by jí právě naservírovali mrtvý gagh. "Nevidím důvod, proč bych to měla dělat."
"Slova "blaho Federace" a "sláva Říše" pro tebe asi důvod nebudou, že ne?"
"Nic proti nim, ale na to, abych sem pozvala toho maniakálního šílence, co si říká TArei, opravdu nestačí."
"A když tě pěkně poprosím?"
T'Ana pokrčila rameny. "No, možná... ale o co jde?"
"Díky, já věděla, že je na tebe spoleh," usmála se Pantarei ulehčeně.
"Hele, já ještě nic neslíbila!"
"Neboj, TArei se bude chovat slušně, jde jí moc o to, aby se dostala na Romulus čistou cestou."
"Slušně chovající se T'Arei? Tak na to jsem zvědavá! Dobře, pozvu ji, ale předem varuju, jestli udělá cokoliv, co se mě nebo Danaelovi nebude líbit, jakmile způsobí sebemenší problém, nacpu ji do nejbližší lodi a poletí zpátky, jasný?"
Pantarei přikývla. "Jasný, vyřídím jí to. A když už u vás bude... můžete ji trochu převychovat," vloudil se jí opět do obličeje známý škodolibý úsměv.

Když se Danael vrátil večer domů, čekala ho vynikající večeře. Snad něco neslavíme, prolétla mu hlavou myšlenka, že třeba zapomněl na nějaké výročí, dárek nebo tak něco. Nicméně T'Ana se tvářila normálně, takže si sedl ke stolu a pustil se do jídla.
"Jakpak si se celý den měla?"
"Šlo to. Četla jsem si, ležela, přemýšlela... jo a taky mi volala Pantarei," dodala, protože jí bylo jasné, že to Danael ví.
Mlčky přikývl a pokračoval v jídle.
"Požádala mě, ať sem na pár dní pozvu jednu naši společnou.. přítelkyni, má velký zájem o Romulus, ráda by to tu poznala.
Danael se zarazil. Byl cvičený, poznal, když má někdo něco za lubem. Nicméně jinak, než že to pozvání povolí, se nedozví, o co jde. Takže nahlas přitakal."Klidně ji pozvi, rád se s tvou přítelkyní seznámím."
To si jenom myslíš, pomyslela si T'Ana, ale nahlas nic neřekla.

Raketoplán pomalu přistál. Z otevřených dveří se vyhoupla štíhlá postava, v ruce držící středně velkou tašku.
T'Ana si s ulehčením oddychla, T'Arei alespoň napadlo si na sebe vzít něco normálního, co tak nahlas neproklamovalo její klingonství. V obyčejných kalhotech a košili, by se klidně mohla vydávat za Romulanku, kdyby Romulani nenosili ty nemožné nafukovací vaťáky.
"T'Ano, jsem tak ráda, že tě zase vidím," zazářil v její tváři falešný úsměv.
"To já taky, T'Arei," donutila se T'Ana jakžtakž úsměv opětovat. Tohle mi Pantarei zaplatí, myslela si v duchu. "Dovol, abych ti představila Danaela, určitě jsi o něm už slyšela.."
"To jistě," T'Arei nahodila další úsměv a napřáhla k Danaelovi ruku s úmyslem u ji podat... tedy aby si mohla přečíst jeho pocity, ale Danael podání neopětoval, takže ruku opět stáhla.
"Vítejte na Romulu," pozdravil ji Danael. "Prý máte velký zájem o naši kulturu," dodal tázavě.
"To mám," odpověděla a v duchu nenávistně dodala, kdybys jenom věděl jaký, nejradši bych celou tu vaši takzvanou kulturu rozstřílela na kousky.

(...)

"Tak, tohle je tvůj pokoj," ukázala jí T'Ana místnost.
"Děkuji, je velice pěkný," věnovala jí TArei další falešný úsměv.
„Není už na čase přestat s tou fraškou?“ T’Anin hlas ztvrdnul.
"Fraškou?" TArei pozvedla obočí.
"Nehraj si na nechápavou! Nemáš mě o nic radši než já tebe, takže se tu na mě necul jako na debila a mluv se mnou na rovinu! Jestli k tomu máš alespoň trochu cti!"
T'Arei k TAně přistoupila co nejblíž a chvíli to vypadalo že ji snad udeří. Ale místo toho jí odpověděla vztekle ve stejném tónu: "Je mi úplně jedno, co si o mě myslíš! Nezáleží mi na tom! Jediné, co je důležité, je můj úkol a já nedovolím, aby mi stál kdokoliv v cestě jeho splnění! Kdybych si mohla vybrat, udělala bych to úplně jinak, ale takhle musím být vděčná Pantarei, že pro mě vyjednala tohle pozvání. To ale neznamená, že tě budu poslouchat víc, než bude nutno! A teď se koukej někam uklidit, potřebuju si vybalit!"
T'Ana ji od sebe prudce odstrčila. "Tak dost! Tohle je můj dům a Danaelův a půjde to tu po mém! Poruš jakoukoliv podmínku spojenou s tvým pobytem a skončila si, úkol, neúkol!" S tím se otočila a práskla za sebou dveřmi a nechala T'Arei o samotě.

Sešly se až u večeře.
T’Ana servírovala jídlo a Danael se snažil vést s T’Arei společenskou konverzaci.
„Takže, co vás na naší kultuře tak přitahuje?“
Vůbec nic! „Všechno.“
„To je docela široký pojem, nezdá se vám? Něco konkrétního?“
„Dáš si dva řízky?“ vložila se do toho T’Ana.
„Jistě,“ usmál se Danael. Vzpomněl si na svou první večeři s T’Anou, kdy ji natolik vyvedl z míry, že si zamíchala řízek.
„Vlastně mě asi nejvíc zajímá romulanská hudba… dlouhý čas jsem studovala klingonskou operu a ráda bych tyto dva směry porovnala,“ pronesla T’Arei pro změnu jenom poloviční lež.
„Takže jste hudebnice?“
Jo, ráda hraje lidem na nervy, pomyslela si T’Ana. „Dobrou chuť,“ pobídla je do jídla.
Jestli jste ještě nikdy neviděli jíst T’Arei, máte se na co těšit. Chňapla řízek do ruky a začala ho zuby trhat na kusy, které rovnou polykala. Bez kousání.
Danael ji chvíli pozoroval. „Jednou ze zvláštností romulanské kultury… a tím se lišíme třeba od klingonů,“ vrhl pohled po T’Aně, „je to, že používáme u jídla příbory,“ pronesl zdvořilým, nicméně poněkud uštěpačným tónem.
T’Arei zvedla hlavu a hodila po něm vražedný pohled. Uštěpačnost výroku jí neušla. Pak pomalu polkla a položila řízek zpět na talíř. „Já… vyrostla jsem na T’Vet… mezi spoustou dětí. Obávám se, že mi jisté zlozvyky zůstaly.“
„T’Vet?“ zdvihl Danael obočí.
„Ano,“ přikývla T’Arei pevně.
„To je planeta, na kterou byli z Vulkánu přesunuti uctívači staré vulkanské bohyně T’Vet,“ vysvětlila mu T‘Ana.
„Vlastně to je kult, který tvrdí, že současní vulkánci jsou změkčilý podřadný odštěpek původní rasy… která ostatně dala vzniknout i Romulanům,“ doplnila ji T’Arei.
Danael se zatvářil přesvědčeně, i když mu tu něco nehrálo. Rozhodl se prozatím to odložit.

(...)

T'Anu v noci probudil jakýsi šramot v koupelně. Podívala se na Danaela. Ten ze spaní cosi zamručel a přetočil se na druhý bok. Takže se nic neděje, ulehčeně si oddechla T’Ana, jinak by byl už dávno vzhůru. Přesto se raději šla podívat, o co jde.
V koupelně stála T'Arei a unaveně se opírala o umyvadlo. Když T'Ana vstoupila dovnitř, otočila po ní hlavu.
"Je ti něco?"
"Ne," zavrčela T'Arei odmítavě.
Jenže na špičatouché entity, tvrdící, že "jim nic není" byla T'Ana dávno zvyklá. "Takže tu uprostřed noci strašíš jen tak, ano?"
T'Arei chtěla zase něco odseknout, ale pak zavrtěla hlavou.
"Tak co se děje?"
"Děje se... děje se tohle všechno," ukázala T'Arei kolem sebe. "Romulus. Nenávidím to tady! Už jsem tu jednou totiž byla.."
"A?"
"...nedopadlo to dobře."
T'Ana chápavě přikývla. "Co kdybys mi o tom řekla trochu víc?"
T'Arei zavrtěla hlavou. "Nechci o tom mluvit. Nic se neděje, jenom jeden špatný sen, na tom přece nic není..." snažila se přesvědčit sama sebe. A najednou nevypadala jako sebejistá agentka s úkolem, ale jako malé vyplašené děvče.
"Zlých snů se nejlépe zbavíš, když je někomu vypovíš," zželelo se jí T'Aně.
T'Arei na ni chvíli zírala a pak pokrčila rameny. "Horší to už být nemůže. Víš, já na Romulu už jednou byla... a prohlédla jsem si ho velmi důkladně. Zvláště podzemí jedné velké budovy."
"Sídla Tal'Shiaru," doplnila ji T'Ana.
T'Arei přikývla. "Byla jsem mladá, na své první misi a díky zradě jsem nezvládla svůj úkol. Dostala jsem se do jejich spárů a nestihla spáchat sebevraždu. Slyšela si o tom, jak TalShiar vyslýchá své vězně?"
"Dalo by se říct, že jsem si část toho nepohodlí dokonce vyzkoušela, jen si nejsem jistá, zda šlo o Tal'Shiar."
"A já na svém těle vyzkoušela snad každý způsob mučení, jaký si kdy vymysleli. Málem mě to zlomilo...ale nic jsem neprozradila. Nakonec to se mnou dočasně vzdali a mě se podařilo uprchnout... přesto jsem nezapomněla... nemůžu zapomenout, žádný z těch okamžiků.."
"Rozumím."
"Rozumíš? To si jen myslíš. Nikdo nemůže rozumět! Vrátila jsem se do říše, vrátila jsem se s potřebnými informacemi a všichni mě oslavovali... přesto nikdo nerozuměl! Tvářili se, jako by se nic nestalo, ale já v hloubi duše věděla, že jsem zklamala!! Nedokázala jsem splnit jednoduchý úkol, stejně jako jsem nedokázala ochránit Korath před nájemnými vrahy, stejně jako jsem nezachránila své pokrevní rodiče!!!"
"T'Arei, dítě nedokáže zachránit loď před útočníky, uvědom si to! A ať už to bylo se smrtí Korath jakkoliv, určitě to nebyla tvá vina!"
T'Arei se najednou prudce narovnala. "Nepleť se do toho! Tohle není tvá věc!"
T‘Ana chvíli zírala… to co tu T’Arei předváděla, byl prvotřídní hysterický záchvat. A na to platí jen jedna věc.
Taky se narovnala a pod jejím hněvivým pohledem najednou T'Arei trochu zkrotla. "Budeš tady skučet jako zbabělý Fereng? To si říkáš klingonka?!"
Chvíli se vztekle pozorovaly a hněvem to mezi nimi jiskřilo. Pak najednou T'Arei odkudsi vytáhla dýku hodila ji po T'Aně. T'Ana se jedním mrštným pohybem vyhnula a vzápětí T'Arei vrazila pěstí jednu do zubů. T'Arei se překvapeně chytila za tvář...a pak místo aby útok opětovala, uvolnila se. "Děkuji," šeptla a proklouzla kolem T'Any ven z koupelny.
T'Ana chvíli nevěřícně stála uprostřed koupelny, ale pak pokrčila rameny a vrátila se do ložnice.
Ani jedna z nich netušila, že celé jejich téte-a-téte mělo skrytého pozorovatele - jednu z Danaelových kamer.

Danael se ráno nestačil divit, co se ukázalo na záznamu. Pak zadal do počítače T'Areinu fotku s úkolem nalézt o ní všechny dostupné materiály.
A počítač mu jich našel opravdu požehnaně, převážně záznamy z výslechu. Tedy, výslechu… bez ohledu na to, co všechno na T‘Arei vyzkoušeli, nic neřekla. Danaelovi se zvedl žaludek. Uznával sice, že fyzické mučení je v některých okamžicích nezastupitelné, ale při takovéhle neefektivitě to spíše vypadalo, jako by si na T’Arei její mučitel vybíjel zlost na svou neschopnost. Podíval se na jméno vyslýchajícího.
Major Mhneia.
Znal to jméno. Ve své době byla velice uznávanou specialistkou. Na mučení. Některé z jejích postupů zůstaly velmi užívané dodnes.
Přinutil se přečíst si záznamy dál. Nebylo to zábavné čtení. Nakonec si o tom všem udělal docela jasný obrázek. T’Arei byla agentka. Se vší pravděpodobností klingonská, jinak by jí T’Ana nepomáhala., Na druhou stranu, T’Ana by mohla pomáhat i fedintelu, měla tam pár přátel… Danael se rozhodl že to není podstatné. Koneckonců, při vhodné příležitosti se na to může zeptat. Důležitější bylo, co tu vlastně T’Arei dělala? Na jejím místě by se Danael v životě na Romulu už neukázal… pokud by nešlo o opravdu velkou věc.

(..)

„Sehnal jsem na večer pozvánku na ples, pořádaný při příležitosti odchodu do výslužby jednoho kolegy,“ oznámil Danael, zvědavý na reakci T’Arei. „Bude tam i jedna ze současných významných operních pěvkyň, myslím že by vás to mohlo zaujmout.“
Asi jako ferengijský smyčcový kvartet, zavrčela T’Arei v duchu. Ale nahlas řekla „Obávám se, že jsem si nevzala žádné šaty vhodné pro takovou příležitost.“ Jenom to ne, jestli něco opravdu potřebuju, je to výlet mezi romulanské panáky.
„Ale to nevadí, stačíme ještě zajít někam do obchodu něco vybrat,“ škodolibě se zašklebila v duchu T’Ana. Když chceš výlet na Romulus, tak se vším všudy.
„To bude fajn,“ vzdala se T’Arei, protože věděla, že další zdráhání se by vyvolalo jen větší podezření.

(..)

T’Arei vylezla ze zkušební kabinky.
„Hezké, opravu moc hezké,“ blekotal romulanský prodavač. Neobsluhoval dámy v doprovodu důstojníka Tal’Shiaru každý den a byl pěkně nervózní.
T’Arei znechuceně nakrčila nos. „Jsou moc dlouhé a těsné.“
„Ale madam chtěla plesové šaty…“ snažil se vyděšený prodavač vyhovět. Jestli se jim nebude něco líbit…
„Něco volnějšího byste neměl?“
„Ale T’Arei, jen klid, ty šaty jsou pro tenhle ples obzvláště vhodné…a sluší ti,“ dodala T’Ana bez postranních úmyslů.
T’Arei znechuceně nahlédla do zrcadla. Což o to, šaty to nebyly špatné… jen kdyby nebyly tak těsné a nepraktické. Vždyť v nich nemohla ani zvednout nohu nad hlavu!
„Opravdu si myslím, že si je můžeš koupit…“
Prodavač jen němě horlivě kýval hlavou. Obsluhoval ty dvě už dobré dvě hodiny a ta vyšší nebyla pořád spokojená. Už mu zbývalo jen málo modelů, tenhle byl poslední z těch honosnějších.
„Možná… kdyby tyhle rozparky byly o něco výš…“ už teď rozparek končil T’Arei někde v půlce stehen.
„To lze zařídit, když bude mít madam chvíli strpení…“ prodavač se vrátil s košíkem plným špendlíků, nití, jehel a podobných věcí. Opatrně přímo na T’Arei nastřihl rozparek a zručně ho upravil až skoro k pasu.
T’Arei se na sebe podívala. Šaty neměly rukávy, na těle je držel vlastně jenom korzet s hlubokým výstřihem, který T’Arei obepínal jako druhá kůže. Vlastně to bylo podobné oblečení, které T’Arei nosila obvykle, až na to, že dávala přednost černé kůži. K šatům ještě patřily dlouhé černé rukavice až k ramenům.
„Něco si už vybrat musíš,“ pobídla ji T’Ana. „Tohle je nejlépe zásobený obchod ve městě, nic lepšího tu nenajdeš.“
„Když to musí být…“ T’Arei pokrčila rameny. Koneckonců, šlo o jediný večer.
No sláva, oddechla si T’Ana. Kupovat T’Arei šaty je opravdu fuška. „Zabalte nám to.“ Pak přistoupila k Danaelovi, který nedal jinak že je doprovodí a teď se podmračeně nudil na židli v rohu obchodu. „Můžeme jít, můj pane..“ oznámila mu. Doma si mohla dělat, co chtěla, ale na ulici se musela chovat podle romulanské etikety.

(…)

Když vešli do sálu, byla zábava v plném proudu. Při jejich příchodu však všechno ztichlo údivem. Bylo taky na co koukat. Danael v uniformě přímo mu šité na tělo, žádný fasovaný póvl (tomu se říká výhoda šarže), a po každém boku jednu krasavici v dlouhých šatech. T'Aniny modrozelené šaty s romulanským znakem podtrhovaly krásu jejích blond vlasů. A z druhé strany, zavěšená do Danaela, stála T'Arei. Sametově černé šaty s decentním stříbrným vzorem ladily s nedbalým vzhledem vysoko vyčesaných dlouhých vlasů (tříhodinová práce kadeřnice) a spolu s výrazem v T'Areině tváři dokreslovaly její exotický vzhled.
"Zajímalo by mě, kde ten chlap ty ženský pořád bere," komentoval to tiše jeden z nižších důstojníků, který stál poblíž schodů.
"Co myslíš, krade je ve Federaci, tomu se říká výhoda šarže," odpověděl mu druhý.
Oba se krátce zasmáli.
"Ale co bude dělat se dvěma najednou? I když... já bych věděl," mlsně se ulízl první.
"To věřím," zasmál se jeho partner. "Pojď, půjdeme ke stolu... při troše štěstí se jedné z nich zmocníme při volné zábavě."
"Jestli nám je půjčí.."

T'Arei se poslušně držela Danaelova rámě a zoufale se snažila potlačit vzrůstající paniku. Tolik romulanských uniforem neviděla od doby, co... Sakra! Nemysli na to, nemysli na to nemyslinato..
Zhluboka se nadechla.
"Copak? Nějaký problém?" zeptal se jí Danael.
"Ne," zavrtěla hlavou. Dala ses na vojnu, tak bojuj, vytanulo ji na mysli oblíbené pořekadlo Korath. "Jen jsem ještě nikdy neviděla něco tak ohromujícího," to byla pravda.
"Na Romulu je spousta věcí ohromujících. Časem to určitě poznáte sama."
Jak tohle myslel? Tuší snad něco? Než se stihla té myšlence věnovat, Danael je obě pobídl ke stolu a pomohl jim usadit se.
Na T'Arei vyšlo místo vedle jednoho z mála důstojníků, kteří měli vyšší hodnost, než Danael.
"Vítejte," usmál se na ni vřele. "Jste tu nová?"
"Ano.. na návštěvě," přikývla. Generál Galtizh, vynořilo se z její vulkanské mysli jméno. Vrchní velitel Tal'Shiaru. Jeden z případných nástupců Prétora. Lepšího společníka si opravdu nemohla přát, pomyslela si kysele. Uvědomila si, že generál jí cosi říká.
"Prosím?"
"Ptal jsem se, jak se vám líbí Romulus."
"Je to obdivuhodný svět," nemohla se ubránit pravdě. Kdyby nebylo Romulanů - speciálně Tal'Shiaru - docela by se jí tu líbilo.
Pak se všichni otočili k postaršímu důstojníkovi, který pronášel přípitek.
Rastak, doplnila si T'Arei jméno. Takže odchází do výslužby... vryla si tuto informaci do paměti, mohla by se jí hodit.
"Jsem rád, že jsme se zde sešli v hojném počtu..."

Posléze došlo i na tanec. Danael jako vzorný gentleman neopomněl vyzvat k tanci i T'Arei.
"Jsem rád, že se vám na Romulu líbí..."
Nelíbí. I Vulkán by byl lepší než tohle. "Ano, moc."
"Možná se rozhodnete strávit tu nějaký delší čas."
Zase ten divný tón. Zdvořilý... a zároveň výhružný. T'Arei přeběhl mráz po zádech. Cítila to nebezpečí.
"Ráda bych, ale bohužel se musím vrátit ke své práci..."
"Ani jsem se vlastně pořádně nedozvěděl, co děláte.."
Huso! T'Arei by se nejraději nakopla. "Tak... převážně obchoduji. S uměleckým zbožím."
"To musí být zajímavá práce," pokývl Danael.
"Velmi," usmála se, ale za úsměvem se skrývala jediná myšlenka. Ví to. Bude si se mnou hrát jako kočka s myší, dokud ho to nepřestane bavit a pak mě předá k výslechu. Mimovolně se zachvěla.
"Je vám zima?"
"Trošku. Jsem zvyklá na teplejší podnebí."
"To je možné... Vyprávějte mi o T'Vet, moc jsem o té planetě neslyšel."
"Typická pouštní planeta podobná Vulkánu. Drsnější podmínky než na Vulkánu... není to moc dobré místo pro život, ale nám vyhovuje." Tenhle domácí úkol si T'Arei připravila dobře.
"Myslel jsem, že na pouštních planetách bývá v noci pořádná zima..."
Khest! T'Arei málem zaklela nahlas. Mohla udělat jen jedinou věc...
Nenápadně klopýtla a její podpatek dopadl plnou vahou na Danaelův nárt.
Zkřivil tvář bolestí.
"Jéé, to je mi strašně líto, nechtěla jsem, zakopla jsem..." omlouvala se T'Arei rychle ale v duchu si gratulovala, když nic jiného, tohle stálo alespoň trochu za to.
"To nic, nic se neděje," usmál se Danael. T'Arei ho stále držela za zápěstí. Podíval se na ni. Opravdu vypadala že ji to mrzí. Byla opravdu moc hezká... Danael nechápal, jak mohl tak roztomilé stvoření vůbec z něčeho podezírat...
"Dovolíš, T'Arei? Ráda bych si zatančila," přerušila je T'Ana. Chytla T'Arei nenápadně za zápěstí a pořádně ho sevřela. "Vím moc dobře, o co se snažíš," zasyčela jí do ucha tak, aby si Danael ničeho nevšiml. "Neprojde ti to."
T'Arei nemohla nic říct, T'Ana jí držela ruku jako ve svěráku. Vůbec jsem si neuvědomila, jako má sílu, konstatovala překvapeně.
Celý střet trval jen pár setin vteřiny, vzápětí T'Arei osaměla a T'Ana s Danaelem vplula mezi tanečníky. T'Arei v duchu pokrčila rameny, tohle jí moc nevyšlo, ale aspoň se na chvíli zbavila dotěrných otázek, které jako by věděly, kam mají mířit. Začala si nenápadně třít ruku, aby se zbavila bolesti.

Dvojice mladších důstojníků ten incident bedlivě pozorovala.
„Páni, ta má v sobě oheň.. jak mu dupla na tu nohu…“
„Vždyť jenom klopýtla..“
„To jenom tak vypadá, určitě mu na ní dupla schválně… zajímalo by mě, co jí řekl.“
„Proč se nezeptáš?“
„Co?“
„Proč se jí nezeptáš? Stojí tam tak sama… to není galantní k dámě, nechat ji stát takhle samotnou.“
„No, já nevím… lízt zrovna jemu do zelí…“
„Zkusit to můžem, ne?“ zašklebil se mladší Romulan.
„To máš pravdu.“
„Vlastně mám ještě něco…“ nenápadně vytáhl malý pytlíček s jakýmsi práškem.

Danael tančil s T’Anou a snažil se nedat najevo, že ho noha bolí jako čert. Ale T’Ana ho znala dobře.
„Bolí to moc?“
„Ale ani ne.“
„Nelži.“
„Já? Neměla bys mi spíš říct něco ty?“
„Proč?“
„Měli jsme dohodu, mám ten dojem.“
„To pořád máme, nic jsem neporušila.“
„Určitě?“
„Nepochybně,“ T’Ana na sobě nedala nic znát, ale bylo jí jasné, že Danael, jako obvykle, ví všechno. A že T’Arei ví že Danael to ví… Neměla ráda agentské šarády.

„Smím vám nabídnout něco k pití?“
„Co?“ T’Arei se zmateně otočila. Stáli tam dva mladí Romulani… a ne zrovna oškliví.
„Ptal jsem se, jestli byste si dala něco k pití?“
„Ah… ano, jistě, proč ne,“ přijala T’Arei nabízenou sklenici. Horší už to opravdu být nemůže, pomyslela si v duchu, tak co. A ti dva Romulani nebyli opravdu oškliví. Mrkla na jejich distinkce. Oba byli uhlani, hodností odpovídající přibližně praporčíkovi. Opatrně ochutnala nápoj ve sklenici. Bylo to docela dobré víno.
„Dovolte abych se představil, já jsem Jaron a tohle je můj přítel Talis.“
„Těší mě. Já jsem T’Arei,“ pokývla jim na pozdrav. Kupodivu se začínala cítit uvolněně.
„Sledovali jsme váš příchod… vy nejste z Romulu, že ne?“
„Ne, to nejsem… jak jste to poznal?“
„No… nezapadáte sem, jste taková…jiná.“
„Jiná?“ T’Arei se zatvářila poněkud výhružně.
„Můj přítel tím chce říct, že jste okouzlující, nehněvejte se na něj, bylo by mu to líto,“ vložil se do hovoru Talis.
„Opravdu?“ T’Arei se obrátila k Jaronovi. Opravdu nebyl ošklivý…
„Ano… jste velmi, velmi krásná.“
„Děkuji.“ T’Arei se cítila velice povzneseně… a to nebylo dobré.
„Musíte tu být?“ změnil téma.
„Prosím?“
„Myslím tím, jestli vás tu drží na řetězu,“ pokývl hlavou k tanečnímu parketu kde Danael předstíral zdravou nohu, „Nebo byste se mohla jít s námi projít? Myslím někam, kde není tolik lidí..“
T’Arei se zachichotala. „Ten? Ten mi může být ukradený! O nic jsem se ho neprosila a nic mu nedlužím.“
„Pojďme,“ vzal ji Jaron za paži. T’Arei se nechala vést. Varovný hlas v její mysli jí říkal, že něco není v pořádku, ale nebyla se schopná soustředit na to, co.

Hudba skončila a Danael vedl T’Anu ke stolu. Při tom se snažil nekulhat, jeho nárt toho měl dost.
„Kde je T’Arei?“ rozhlídla se T’Ana.
Danael si prohlédl osazenstvo sálu. „Zvláštní… nevidím ji. Možná si odskočila..“
V tom se ozvala rána a postraními dveřmi vletěl do sálu romulan. Za ním se vrhla T’Arei a vrazila mu další facku. Přitom ječela něco, čemu nebylo rozumět.
Danael s T’Anou se k nim okamžitě vrhli.
Romulan se pokusil vstát, ale T’Arei ho kopla, takže se opět sesul k zemi.
Danael kývl na pár lidí z ostrahy, kteří už se taky blížili k místu srážky. Vyveďte je vedle, naznačil jim. Romulanská garda nenápadně vytlačila T’Arei i s její obětí ven na chodbu a ples mohl nerušeně pokračovat.
Danael s T’Anou šli za nimi.
V místnosti hned vedle sálu se o stůl opíral Jaron a držel si rameno, ze kterého se mu řinula krev. Talis ležel zhroucený na zemi a v protějším rohu držela garda T’Arei, která by se jinak na ty dva opět vrhla.
„Co se to tu stalo?“ zeptal se Danael nakvašeným tónem.
„Nic, pane,“ začal vysvětlovat Jaron. „Jenom jsme se chtěli trochu pobavit…“
„No to vidím,“ pohlédl Danael na T’Arei. Její zbrusu nové šaty byly roztržené od shora skoro až dolů.
„Nasypali mi něco do pití,“ uchichtla se T’Arei pobaveně. Větší zábavu nezažila ani když si K’Plop useknul hlavu během cvičení s bat’lethem.
„Vážně?“ Danael vrhl na Jarona mrazivý pohled.
Jaron vyděšeně polkl. „Ano, pane.“
„Hůůů, Danaeli, ty seš ale strašidelnééj,“ udělala na něj grimasu T’Arei.
Probůh, pomyslel si Danael.
„Nedali jsme jí nic nebezpečného, jen trochu nohedrinu, aby byla povolnější,“ vysvětloval Jaron zoufale.
Nohedrin Danael znal. Obvykle se používal k takovýmto vtípkům. Uvolňoval zábrany.
„No jóó, nohedrin, já věděla, že to začíná na H,“ zahihňala se T’Arei. „Jenže voni nevěděli, že můj imunitní systém je trénovanej na cizí látky… takže jsem na tu drogu reagovala pomalejc než normální vulkiond….noidyvulk… špičatoušec.“
„Takže předpokládám, že se vám začala bránit.“
„Ano, pane. Hodila po mě tuhle dýku,“ podal Jaron Danaelovi zmiňovaný předmět. „A pak nakopla Talise do obličeje. Nevěděli jsme, pane že je…“
„Dost,“ přerušil ho stroze Danael. Pak se obrátil ke dvěma členům romulanské gardy: „Odveďte je, vyřídím si to s nimi zítra.“
V místnosti zůstal sám jen s T’Arei a T’Anou. Podíval se na dýku, kterou mu podal Jaron. Vlastně to byla spona, kterou původně měla T’Arei ve vlasech, ale dala se použít jako vrhací nůž.
„Hezká, že jo?“ pochlubila se T’Arei. „Dárek od jednoho přítele z QoNoSu,“ zachichotala se. Tohle byl bááječný výlet. A pak se svezla po stěně k zemi v záchvatu šíleného smíchu.
„Myslím, že bychom se měli vrátit domů,“ navrhla T’Ana a podepřela ji. T’Arei byla docela těžká, takže ji Danael musel pomoct. Aktivoval komunikátor.

Zhmotnili se na chodbě v domě.
„Pááni, super trik… naučíš mě ho taky?“ komentovala to T’Arei.
Danael se usmál, tady si to mohl dovolit. „Ne, ten je jen pro velké holky.“
„Já sem velká holka,“ narovnala se T’Arei a zasalutovala mu po klingonsku. „T’Arei, dcera Korath, k vašim službám. Jakýmkoliv službám,“ zahihňala se dvojsmyslně.
„No to vidíme,“ zavrčela T’Ana. „Tak pojď, velká holko, půjdeme se hezky vyspinkat, ano?“
„Jasněěěě,“ zakřenila se T’Arei. „Můžu si s sebou vzít tohohle ušáčka?“
„Smím vám nabídnout rámě, madam?“ Danael se bavil.
T’Ana po něm hodila vražedný pohled, ale Danael se jen usmál a podepřel T’Arei, aby sebou nešvihla na schodech.
„To mi vysvětli,“ otočila se k němu. „Co dělá takový hezký kluk jako ty na tak ošklivé planetě jako je tahle?“
„Tohle jste měla zkoušet na ty dva na plese, ne?“
„Ty dva zajíce? Nebuď směšný. Taková neopeřená kuřata, co s nima? Já potřebuju zralého muže!“
„Ne toho mého!“ vstrčila ji T’Ana do pokoje.
„Ale no táák, nebuď škrob, můžem si s ním hrát obě, ne?“
„Ne, to tedy rozhodně ne.“ T’Ana posadila T’Arei na postel a začala z ní sundavat potrhanou róbu.
„Seženu jí něco na uklidnění,“ nabídl se Danael.
„To je dobrý nápad,“ ucedila T’Ana. V duchu se připravovala na to, že si s T’Arei důkladně promluví, až na ni přestane působit ta droga.
„Ale protřepat, nemíchat!“ zavolala na něj T’Arei.
Danael vyšel z pokoje a rozesmál se.

T’Ana pomohla T’Arei navléknout noční košili. Bylo to jako oblékat malé děcko. T’Arei odmítala spolupracovat a neustále se potichu chichotala. Konečně se jí podařilo košili na ni narvat.
„No sláva,“ oddechla si.
T’Arei nakrčila nešťastně nos. „T’Án, proč jsi na mě taková ošklivá? Dyk já tě mám ráda…“
„Ale no jo, to víš že tě mám ráda, ale když ty se neumíš chovat..“ T’Ana si ani nevšimla, že se začala k T’Arei chovat jako k malému dítěti.
„Opravdu?“ vykulila na ni T’Arei oči.
„Opravdu.“
Danael se vrátil a nesl v ruce hyposprej.
„Tak, tohle by ji mělo uspat, než se z toho vzpamatuje..“
Jakmile T’Arei uviděla romulana blížícího se k ní se sprejem v ruce, dočista zpanikařila. Jediným prudkým pohybem od sebe odstrčila T’Anu a vrhla se na Danaela. Naštěstí pro něj se zamotala nohama do peřiny, takže většina energie útoku přešla do pádu. Ale přesto se jí podařilo zachytit jeho ruku s hyposprejem a otočit ji proti němu.
Chvíli se tak přetahovali, než se mezi ně vrhla T’Ana, ale to už bylo pozdě. Ozvalo se zasyčení hypa a Danael se nevěřícně podíval na svou ruku. Zaklel.
T’Ana odhodila T’Arei stranou a vrhla se k němu. „Danaeli!“
„To nic, je to jenom sedati…“ Danael omdlel.
T’Arei se rozesmála na celé kolo, ale T’Ana ji zpražila pohledem. Pak začala nadávat.
T’Arei uznale zamrkala, takových nadávek už pěkně dlouho neslyšela. T’Ana si vypomohla všemi jazyky, které znala a že jich bylo dost. „Hele, s tím bys mohla jít na přebory…“
Chvíli to vypadalo, že jí T’Ana vrazí pár facek. „Ty radši mlč,“ zavrčela nakonec.
T’Arei pokrčila rameny. Nabroušená klingonka jí náladu nezkazí.
T’Ana přemýšlela co teď. Danaela bude muset odtáhnout někam jinam, to bylo jasné, nemohla ho nechat na jednom místě s T’Arei. Podívala se na ni. Zdálo se, že začíná být unavená, protože se přestala hihňat a jen tak seděla na podlaze a kreslila si prstem po koberci kolečka.
„T’Arei?“
Nereagovala.
„T’Arei!“
Zvedla hlavu a podívala se ni se širokým úsměvem.
„Tak pojď, T’Arei, budeš hodná a hezky si lehneš, ano?“
„Jo,“ špitla tiše a zavřela oči.
„Do postele, sakra!“
T’Arei se poslušně zvedla a lehla si, „Přikreješ mě?“
T’Ana si povzdechla a udělala to. „A teď koukej hezky spát, jo?“
T’Arei ji už nevnímala.
T’Ana se obrátila k Danaelovi a chytla ho pod pažemi a odtáhla z pokoje. Podařilo se jí ho dotáhnout až do ložnice, ale na to, aby ho vyzvedla na postel, už neměla sílu, takže mu jenom sundala boty a strčila mu pod hlavu polštář. A pak se vyčerpaně sesunula do postele.

Na to T’Arei čekala. Z nálady způsobené nohedrinem se pomalu vzpamatovávala už během zápasu s Danaelem, asi jí v tom pomohl adrenalin. A teď měla konečně příležitost, Danael byl pod sedativy a T’Ana k smrti unavená, nic jí nebude bránit v tom, co měla udělat. Tiše se převlékla do svého obvyklého oblečení a v skrytu noci opustila dům. Nedělala si iluze, že by si toho nakonec nikdo nevšiml, ale to bude řešit cestou. Zkušeně nedala najevo, že ví o svém tichém doprovodu, který se jí držel jako stín. Dříve nebo později je setřese, neměla obavy.
Černou nocí zamířila do města...

Danaela probralo ze spánku zavrnění komunikátoru. S překvapením zjistil, že spí oblečený na zemi a bez bot. Pak si uvědomil, co se stalo. Tiše sebral komunikátor ze stolku a odešel s ním do kuchyně, nechtěl probudit T'Anu.
"Co je?" zavrčel do něj.
Ohlásil se mu jeden z jeho podřízených. "Pane... ztratili jsme ji."
Bezvadná zpráva, pomyslel si Danael v duchu. "Jak je to možné?"
"Nevíme, pane. Zašla do jednoho obchodu, pak z něj vyšla... a prostě zmizela."
"Nikdo jen tak z ničeho nic nezmizí uprostřed ulice! Nezaregistrovali jste transport nebo tak něco?"
"Ne, pane."
Danael pokrčil rameny. Tohle mu scházelo ke štěstí. "Dejte mi souřadnice místa, jdu tam." Rychle se obul a vyrazil ven.

Na místě ho už očekávali dva jeho podřízení, kterým dal na starost sledování T'Arei.
"Takže co?"
"Vyšla z tamhletoho obchodu a pak zamířila směrem nahoru... a ztratila se."
Danael si prohlédl místo. V noci tam bylo téměř liduprázdno, nechápal, jak by mohl kdokoliv jen tak zmizet. Bude se na to muset T'Arei přeptat, až ji najdou. Jestli ji najdou.
"Prohledejte okolí," rozkázal.
Ani důkladná prohlídka místa nic nenapověděla a to už začínalo svítat. Danael se nevěřícně zarazil...
Od dolního konce ulice k nim volným krokem mířila hledaná osoba, okusujíce jakési ovoce.
Dorazila až k nim a provokativně se usmála: "Zabloudila jsem, mohli byste mi prosím poradit cestu?"
"Poradíme," zavrčel Danael vztekle. Měl pořádnou zlost, T'Ana se mu za T'Arei zaručila a teď tohle. Schytají to obě. "Půjdete se mnou!"
T‘Arei se rozpustile zasmála. "Vlastně ani nevidím žádný důvod, proč bych mě-"
Než stihla domluvit, inkasovala od Danaela ránu pěstí na čelist a zároveň ránu do žaludku, která ji přelomila v pase a odhodila na blízkou zeď.
Ani se nevzmohla na obranu a Danael jí zkroutil pravačku za zády a přitiskl ji hrubě ke zdi. "Jestli to chceš přežít, budeš mě poslouchat, jasný?"
"Trhni si!" zavrčela T'Arei, které náraz na zeď přerazil dvě žebra a vyrazil dech.
Danael ji chytil za vlasy a trhnutím praštil její hlavou o zeď.
T'Areino omráčené tělo zhadrovatělo a když ji Danael pustil, sesula se tiše k zemi. Z nosu jí vytékala tenká stružka krve.
"Odneste ji," narovnal se Danael.
"Jako obvykle, pane?"
"Ne. Vezměte ji ke mně domů, vyřídím to s ní osobně."
"Rozkaz, pane."

(…)

T'Arei se pomalu probírala z bezvědomí. V hlavě jí někdo bušil na kovadlinu... alespoň to byl její dojem. Nechala oči zavřené a tiše naslouchala.
"Nenamáhej se, vím dobře, že jsi vzhůru," oznámil jí T'Anin hlas.
T'Arei opatrně otevřela oči. Ležela ve svém pokoji.
"Ošetřila jsem ti tvá zranění, mělas zlomená dvě žebra a rozbitou hlavu. Vykloubené rameno a drobná zranění nepočítám. Máš štěstí, že tě Danael nezabil."
T'Arei si opatrně sedla na postel. S nelibostí zjistila, že se Danael pojistil a obě ruce jí přivázal k rámu postele. Sice si mohla sednout nebo lehnout, ale pouta jí nedovolovaly o moc více. Rukou si přejela přes pravou čelist, na které cítila nezvyklou horkost.
"Máš tam podlitinu první třídy," oznámila jí T'Ana. Kupodivu to neznělo příliš potěšeně.
T'Arei pokrčila rameny, ale vzápětí si přála, aby to neudělala, pravé rameno ji bolelo jako čert.
"Co si myslíš, žes prováděla?" neudržela se T'Ana.
"Na tom teď už nezáleží," usmála se T'Arei slabě. "Udělala jsem, co bylo třeba."
T’Ana pokývla hlavou, nečekala jinou odpověď. "Jeden nebo dva dny musíš zůstat ležet, ale pak budeš deportována z Romulu...pokud si tě Tal'Shiar nevyžádá k výslechu."
Při známce o výslechu sebou T'Arei viditelně trhla. Pak sebrala veškerou sebekontrolu. "Udělala jsem, co jsem měla, na ničem jiném nezáleží. I když..." přejela si rukou přes podlitinu. "..ten tvůj Romulan má pěknou ránu.. a je docela rychlý. Asi jsem ho podcenila."
"To určitě," nemohla T'Ana než souhlasit. "Ale varovala jsem tě. Máš, co jsi chtěla."
"To mám.." T'Arei se bolestně nadechla. "Něco ti dlužím..."
"A co?"
"Víš, jak se klingonsky řekne omluva?"
"Taková slova my neříkáme," zasmála se T'Ana starému vtipu.
"Přesto ti jednu dlužím..."
"V pořádku," usmála se na T'Arei. Věděla, že přiznat svou chybu je pro klingona ta nejtěžší věc, jakou může udělat. I když má náhodou špičaté uši.
T'Arei se vděčně usmála. "A co se týče tvého Romulana, myslím že chápu, co na něm vidíš.. je opravdu velmi dobrý..."
"Tak hele, ten je můj," naježila se T'Ana naoko. A pak se obě rozesmály.

A tak se stalo, že když se Danael vrátil domů, našel T'Anu s T'Arei ve vzájemném porozumění. Když vstoupil do místnosti, obě ztichly v napjatém očekávání.
"Díky vašemu jednání nemáte žádnou šanci. Odpoledne vás přijde převzít oddělení pro vyšetřování špionáže."
"Leda že..."
"Nejste tak hloupá, jak vypadáte, "ocenil Danael otázku a zároveň T'Arei urazil. "Domyslíte si to sama, ne?"
T'Arei přikývla. "Jsem ochotná se podělit o jisté informace."
Danael byl překvapen její ochotou spolupracovat. "Víme, co jste tu dělala, ale zajímá mě, jak jste se dokázala ztratit sledovačce."
"No, jestli té dvojce komiků říkáte sledovačka, tak prosím," zašklebila se T'Arei. "Nebylo to vůbec nic těžkého, jim by se ztratil i gagh z talíře."
Danael se na T'Arei varovně zadíval.
"Bylo jednoduché jim zmizet. Byla tam tma, prostě jsem vyšla na ulici a zapnula holografickou stěnu."
"To by zachytili výron energie..."
"Ne z Pantareina emitoru."
"Cože?" zalapali po dechu oba, Danael i T'Ana.
"No co," usmála se T'Arei. "Pokud zrovna nezpívá, je to moje dobrá přítelkyně. Stačilo nahradit jednu holografickou matrici jinou a pak se modlit, aby to vyšlo."
"Takže to celé byla past," došlo Danaelovi. "Zatímco jsme vás sledovali, někdo jiný se postaral o předání zpráv a vyřízení věcí.."
"Přesně tak," ozval se od dveří známý hlas.
Všichni se otočili.
Ve dveřích stála vítězoslavně se šklebící Pantarei. "A pokud si dobře vzpomínám, Danaeli, slíbils mi, že mě vezmeš k Tal'Shiaru, jakmile začnu pracovat pro klingonskou rozvědku."