O krvavé Kar'q'ulce

Bylo nebylo... kdysi dávno žila na Qo'noSu malá holčička, které se pro její zálibu v krvi říkalo krvavá Kar'q'ulka...

Jednoho dne si ji zavolal její otec.
"Kar'q'ulko, tvá babička bude slavit svátek narození, navštívíš ji a doneseš jí jeden z mých nejlepších nožů..." Kar'q'ulčin otec byl jeden z nejlepších nořížů ve městě.
"Ale tati... my si chtěli hrát s klukama na Říši a Impérium..."
"Nepoškozuj svou čest nejapným kvákáním a mazej, nebo tě přerazím na půlky!"
"No jo no..." "Cesta tam vede nebezpečným lesem plným targhů, tak se moc nezdržuj, ať si tam ještě dneska!"
A tak Kar'q'ulka vyrazila. Vzala ještě ve sklepě flašku krvavého vína, aby nepřišla jen tak nasucho a vpadla do lesa.
A její otec měl pravdu. Hned za prvním stromem na ni vybafl targh.
"Ale ale ale, copak to tu máme?" šklebil se na ni úlisně, od tlamy mu odkapávaly sliny.
"Jmenuju se Karl'q'ulka, dcera Der'ghy a RokHara, ty p'tahk!"
Targ jen vztekle zavrčel a vyrazil proti ní. Kar'q'ulka nemeškala, vytasila nůž pro babičku a vyběhla obludě vstříc. "Braň se, sketo!" zařvala na ni divoce.
Targhovy zuby se sklaply těsně vedle dívčiny nohy.
"Tumáš, ty šmejde!" ohnala se po něm dýkou a vrazila mu ji náhodou do oka.
"Chropt!" zavrčela bestie.
"Chá cha cha chá chááá..." smála se jí malá klingonka. "To mrkáš na drát, co?"
Bestie chcípla.
Kar'q'ulka se k ní sklonila a začala ji stahovat z kůže.

O dvě hodiny později...
Na dveře malého domku na kraji lesa kdosi rázně zabušil tak, že je málem vyrazil. Kar'q'ulka vrazila dovnitř a před překvapenou babičku hodila kůži targha.
"To máš ke dni narození, stará matko," prohlásila a načala láhev. "Dáme si?"
A jestli nezemřely, slaví tam dodnes.