Kara mia - 10. část: Komu zvoní hrana (Pantarei)

Klap, klap, klap... po plášti lodě s jemným klapáním klouzal kovový pavouk. Loď právě přistávala v doku a jeho program ho nutil najít si jiný úkryt. Už jednou musel změnit stanoviště, to když na povrch lodě vystoupily dvě organické jednotky ve skafandrech. Cíl mezi nimi nebyl, proto prioritu získal příkaz zůstat neviděný. Teď prováděl jednu z komplexnějších sad instrukcí. Najdi úkryt. Věc, robot podobný většímu pavouku, neuvažovala. Pouze plnila jeden za druhým příkazy, vložené do ní zkušeným programátorem.

Když Kara vstoupila, Sagh reflexivně málem sáhl po zbrani. Náhlé zjevení klingonské uniformy mívalo na romulany podobný účinek. A on Karu ještě nikdy v tradičním oděvu klingonských válečníků neviděl. Když si ji tak prohlížel, musel uznat, že když nic jiného, je to působivé, jako by Kaře oblečení přidalo na velikosti a hrozivosti. Šaty dělají nejen člověka, ale i klingona.
„Posaď se,“ nabídl jí židli. „O co se jedná?“ Kara si s ním totiž dojednala oficiální schůzku.
„Chtěla bych s tebou probrat podmínky, za jakých jsem ochotná nadále zůstat na lodi.“
Sagh povytáhl obočí. „Skutečně?“
Kara hledala slova, kterými by se Sagha nedotkla. „Nechci, aby sis myslel, že to je osobní, ale současný stav mi... nevyhovuje.“
„Aha,“ Sagh se trochu naklonil kupředu a složil prsty do trojúhelníku. „Co přesně ti... nevyhovuje?“
„Potřebuju práci. Potřebuju něco dělat, a ne si jenom hrát na práci!“ rozohnila se. „Nevadí mi uči tě klingonsky, ale to je jenom předstírání... můžu v tom pokračovat dál, ale potřebuju skutečnou práci! Nebo...“
„Nebo co?“
„Nebo budu muset odejít.“
„Chápu. Jakou práci by sis tedy představovala?“
„Můžu dělat cokoliv, co neumím, to se doučím. Třeba bych mohla pomáhat ve skladu... Já vím, že pro mě nemusíš mít místo. Ale jestli mám zůstat, nemůže to pokračovat jako do teď. Shika říkal, že nejméně týden zůstaneme u téhle planety. Pokud se nic nenajde... tady nebude problém získat práci jinde.“
„Rozumím. Dobrá. Tvou žádost jsem zaznamenal. Do konce týdne budeš mít odpověď. Teď můžeš jít.“
Kara se na něj zadívala, nebyla si jistá, co si z toho má vybrat, ale Saghova tvář byla nečitelná. Nakonec tedy řekla formálně „Děkuji,“ a odešla.

Kovový pavouk se schovával ve stínu nosníku. Pozice byla ideální, měl přímou viditelnost s výstupem z lodi. Dříve nebo později tudy musí cíl projít. Teď stačí jen čekat. Pavouk se napojil na rozvodnou síť doků a začal doplňovat spotřebovanou energii. Na senzorech vypadal jako jeden ze servisních robotů.

„Znám tady úžasné místo, splní vám tam každičké přání, je tím vyhlášené...“ básnil Liam o podniku, který tuto planetu před nějakým časem navštívil. Spolustolovníci v jídelně naslouchali delťanově ódě se zájmem. „Jen si to představte... orionské tanečnice, vášnivé andoriánky, přítulné caitianky, zkušené delťanky...“
Tina pobaveně zavrtěla hlavou, ti chlapi jsou někdy vážně jako malí. Vzala svůj tác s jídlem a zamířila dál od skupinky, ke stolu, kde seděl o samotě šéfinženýr a probíral se nějakými paddy. Ani si nevšiml, že mu polévka dávno vychladla.
„Máš tady místo?“
Chvilku trvalo, než si Shika uvědomil, že na něj někdo mluví. „Jo, jasně, posaď se... Promiň, trochu sem se do toho zabral...“
Tina si sedla „Co to vlastně máš?“
„Plány oprav. Říkal sem si, když velitel vyhlásil ty volný vycházky, že tu skoro nikdo nebude, tak bych moh‘ projet některý ty testy, co furt odkládáme...“
„Copak ty nepůjdeš ven?“
Inženýr zavrtěl hlavou „Ne, ne, kdepak, co bych tam dělal?“
„Třeba bys mohl jít nakupovat, do restaurace, projít se... Čerstvý vzduch je zdravý!“
„No to nevím..“ zabručel Shika. „Jak může bejt zdravej, když tam není venku žádná kontrola prostředí? Všecky ty viry.... brrr...“ otřásl se odporem.
Tina zavrtěla hlavou. „To je... absurdní. Lidé přece žili na planetě mnohem dříve, než vymysleli vesmírné lodě.“
„Jo. A bakterie žily na planetě mnohem dřív, než vymysleli lidi.“
Tina nevěděla, jestli mu má odporovat, nebo se smát. Nakonec jen pokrčila rameny a věnovala se své polévce.

Organické jednotky opouštěly loď po skupinkách nebo jednotlivě. To robotovi nevadilo. Pečlivě skenoval objekty jeden po druhém a porovnával získané informace se souborem dat o cíli. Zatím ani jedna jednotka zadanému vzoru neodpovídala ve všech bodech.