Kara mia - 3. část: Ztráty a nálezy (Pantarei)

Inženýr si nechal vyjet výsledky poslední simulace a spokojeně se usmál. Nový systém rozvodu plazmy vypadal ještě nadějněji než čekal. No... je čas něco sníst, zamířil do jídelny.
Ta byla touhle dobou poloprázdná – ale u jednoho stolu seděla Kara, ta nová klingonka.
Zřejmě ji něco štvalo, podle toho jak se tvářila.
Shika se usmál, tahle holka ho docela zajímala. Před ní se ještě s čistokrevnou klingonkou nikdy nesetkal. Jako většina lidí si představoval klingony jako samonasírací hory svalů a šlach, ale Kara byla všechno jiné než tohle. Vyjma obličeje vypadala podobně jako většina žen, které kdy poznal. Zamířil k jejímu stolu...
„Copak se děje? Vypadáš jako bys polykala ježky.“
„Ježky?“ zvedla k němu hlavu, pak se podívala zpátky na talíř. „Mám kuře.“
Shika si k ní přisedl. „To se jenom tak říká, nikdy si to neslyšela?“
Zavrtěla hlavou. „Lidská rčení... co je to ten ježek?“
Po tom, co jí zvíře popsal, zeptala se proč by ho měl někdo jíst a jak vlastně chutná.
Rozesmál se. „Já se chtěl jenom zeptat, proč se tak mračíš.“
„Jo aha... no, stejně jsem se za tebou chtěla stavit. Rozbil se mi světelný panel na stropě, mám v kajutě tmu....“
„Jak se rozbil? Teda, co to nedělá...“
„No nesvítí. Občas blikne, ale jen na chvíli...“
„Aha. To vypadá na vadnej kondenzátor. Skočim si po jídle pro vercajk a mrknu ti na to, jo?“
Kara s úsměvem přikývla.

„Taky že jo.... je prasklej, koukni...“ hodil Kaře dolu prasklý kondenzátor. „To se občas stává, když jim vyprší životnost... V levé kapse brašny mám náhradní...“
Kara zalovila v jeho tašce s nářadím a vytáhla požadované, podala mu ho nahoru na štafle.
„Tak... a je to,“ našrouboval ho na místo. „Budiž světlo,“ usmál se.
Kara se usmála taky. „Děkuju, jsi moc hodný....“
Stála pod ním, z téhle výšky jí krásně viděl do výstřihu. Měla na sobě jenom upnuté tričko a kalhoty s vysokými botami...
Shika slezl radši dolů. „No, milá dámo, kdybyste ještě něco potřebovala, tak stačí říct, jsem k vašim službám,“ s úsměvem se jí uklonil.

„...navlhčil, a pak useknul!“ výbuch smíchu naplnil celou místnost baru.
Shika si vzal svoje pivo a zamířil k bavící se partě skladníků.
„Áá, náš inženýr...tak jak ti dupou motory?“ posunul se jeden skladník, aby mu udělal místo.
„Ale jo, dobrý...“ zazubil se v odpověď. „Tak co, bude se hrát?“
„Čekáme jenom na tebe,“ pokynul mu Liam sedící naproti.
„Fajn, tak rozdávej...“
„Šest mě, šest tobě, sedm Gekovi...“ hráči byli jenom tři, zbytek osazenstva se bavil kolem nich.
„Hele, to je nějakej divnej poker...“
„Kibic, drž klapajznu nebo tě majznu.“
„To není poker, toje fizzbin. Prej odněkud ze Sigmy nebo Iotije...“
„Ty, Liame, už si prubnul tu novou?“
„Co?“ Liam zvedl hlavu od karet. „To myslíš klingonku?“
„Viděl sem ji...není marná...“
„Sorry, ale na to mám svoji kůži příliš rád. A navíc, stejně by se mnou nešla.“
„Klingonka? Ty prej choděj s každym. A nejradši když je chlap předtim ztříská...“
„To možná, ale ne s Delťanama. Chápej, bojí se mýho mužskýho kouzla...“ mrknul na něj Liam.
„Hrát nebo kecat?“ zavrčel nausikán, čímž obrátil pozornost zpátky ke hře.

„Jedná se o kumulativní způsob vedení. Teď používáme distribuovaný, podobně jako velký lodě Federace. To má ale nevýhody, ztráty energie jsou větší, řádově do pěti procent. Limituje to výkon cívek. Kumulativní tuhle nevýhodu nemá a je rychlejší..“ promítal grafy na stěnu velitelovy pracovny.
Sagh přikývl. „Rozumím. Když je to tak jednoduché... proč to ještě nikdo nepoužívá?“
Přesně tuhle otázku Shika čekal. Jeho samotného to také zaráželo a proto si udělal takovou malou soukromou rešerši. „Romulanský systémy fungují na jinym principu, klingony to zřejmě nenapadlo a co se tejče Federace, ta to testovala, ale zkušební loď jim vybouchla...“
„Aha. A já ti mám dovolit to nainstalovat na loď?“
„Jo. Moje simulace ukazujou, že to pude...“ nalistoval patřičnou stránku v paddu. „Používáme silnější udržovací pole kolem vedení, kvůlivá těm různejm hejblatům co máme. Zkusil bych to zatím zapojit do kontrolovanejch podmínek v jedný místnosti strojovny, za silový pole, kdyby to bouchlo, škody budou minimální...“
Sagh chvíli mlčel a zvažoval pro a proti. „Tak dobře. Pokud to vybouchne, nahradíš veškeré škody. Když se ti to povede, dostaneš prémie.“
„Nebouchne to. Díky, šéfe,“ Shika si sbalil paddy a vyšel z místnosti, čeká ho náročný den.

„Taaak, ještě tohleto...“ jako většina inženýrů měl Shika sklony mluvit si sám pro sebe. Práce mu šla od ruky skoro sama, zbývalo jen přitáhnout pár šroubků a nový rozvod bude připraven k zatěžkávací zkoušce.
„Sakra!!“ šroubovák se mu vzpříčil v ruce a rozlomil. Jeden případ z milionu a zrovna se to stane jemu. „Já bych do toho...!“ vztekle se začal hrabat v brašně s nářadím. Byl si jistý, že má někde náhradní...
„To je zasejc den...“ zavrčel pro sebe, když ani ten náhradní šroubovák nenašel. Nakonec použil jiný, ale zlobilo ho to. Nešlo o šroubovák, ale rozčilovalo ho, když věci nebyly na svých místech.
Nakonec obrátil brašnu vzhůru nohama a vysypal její obsah na zem. Možná, že ten šroubovák uvízl v nějakém záhybu, protřepal tašku pořádně.
Nic.
Prošacoval se, ale v kapsách vesty ani v kalhotách ho neměl. Že by ho nechal ve svém kutlochu?

V kajutě prohlédl každičký kousek místa, dokonce vlezl pod postel, ale šroubovák nikde. Z hledání se pomalu stala posedlost, nenechá kus vercajku, aby se mu jen tak vytratil bůhví kam!
Ve strojovně taky nebyla a ani žádný z techniků si nevzpomínal, že by ho kdy viděl nebo si snad půjčoval. Když se naštvaně vracel do kajuty, aby ji prohlédl znovu, napadla ho ještě jedna věc.
Bral si brašnu s sebou, jak šel Kaře spravovat osvětlení, možná mu šroubovák vypadl právě tam. Když nikde jinde nebyl... Rozhodl se, že za ní zajde, za zeptání nic nedá.
Ověřil si u počítače, že je Kara v kajutě a zazvonil.
Chvíli čekal, ale nic se neozvalo.
Zeptal se počítače znovu.
Kara byla ve své kajutě.
Třeba se koupe, napadlo ho. Nebo...
„Blbče!“ zasyčel na sebe. Vždyť je noc! Nejspíš dávno spí!! Zeptá se jí ráno...

Ráno si dal v jídelně kávu a čekal, jestli se Kara ukáže na snídani. Ale nestalo se tak. I když, možná vstala dřív a mohli se minout...
Počítač stále tvrdil, že je v kajutě.
A na zvonění stále nereagovala. To už si Shika začínal dělat starosti. Co když se jí něco stalo?
Otevřít dveře pro něj bylo dílem okamžiku.
Kařina kajuta byla prázdná. Postel ustlaná, nespala v ní. Vedle se válela hromádka oblečení. A na stole byl její komunikátor.
Shika se dotkl vlastního. „Veliteli...máme problém.“

Já věděl, že to tak dopadne! láteřil Gorv v duchu, zatímco prolézal servisní šachtou. Dej ženský moc volnosti a je z toho průser! A s klingonkama vůbec největší! Nedaly se zkrotit, byly mizerný otrokyně a kdo by stál o ženskou, která ho při tom pokouše... Když ještě pracoval u Růžového slona, měli tam jednou taky takovou. Svýmu prvnímu klientovi ukousla kamaráda i s koulema a pak ještě zranila dva bouchače, než se ji podařilo zpacifikovat.
Problémy!
No, ještě pořád byla šance, že si nechala komunikátor v kajutě a pak sebou někde řízla na chodbě a je v bezvědomí... nebo mrtvá, usmál se temně pro sebe.

Jenže čím více lodi prohledali, tím to vypadalo hůř a hůř. A pak přišla ta jobovka.
„Šéfe... v servisní chodbě jsme našli náklad z jedný bedny...“
Gorv se na to místo okamžitě dostavil. A zaklel. A nepřestal klít celou cestu až k Saghovi, protože tohle mu chtěl sdělit osobně.
Sagh stál zády ke dveřím a opíral se rukama o stůl. Při Gorvově příchodu se prudce otočil. „No?“
„Utekla.“
„COŽE??“
„Našli sme obsah jedný bedny nacpaný do servisní chodby.“
Saghův výraz připomínal kamennou sochu. Ale v očích mu to žhnulo. „Odvolej raketoplán. Chci ji!“
Gorv kývnul.
„Zaplatí za to!!“ Sagh se třásl potlačovaným vztekem.
Gorv rychle opustil místnost. Už svého zaměstnavatele znal a u některých věcí opravdu být nemusel.
Jak odcházel chodbou, zaslechl ještě z pracovny náraz tlumený stěnou.

Nákladní raketoplán řízený pilotem Bewem v doprovodu Liama byl už za hranicí klingonského prostoru, když z mateřské lodi přišel rozkaz vrátit se. A adresáty vůbec nepotěšilo, že transakce byla tak narychlo zrušena. Okamžitě zasypali Sagha stížnostmi.
Ten teď stál s Gorvem v nákladovém prostoru a čekal, až vyloží bedny.
Gorv se na něj koutkem oka podíval. Vypadal už klidnější, ale na to ho znal příliš dobře. Ne, že by se mu divil. Zrušená transakce znamená žádnou platbu a míň peněz pro posádku. To jsem zvědavý, jak to vyřeší... pomyslel si. Ale Sagha znal, nikdy mu nezůstal nic dlužen a o svou posádku se staral lépe než jiní. Proto s ním vydržel tak dlouho... Gorv pokrčil rameny a šel skladníkům asistovat pří otvírání beden. Nebylo jisté, co Kara udělá, až zjistí, že jí útěk nevyšel. Jak Gorv znal klingonky, mohlo jí klidně rupnout v kouli... proto bude lepší, když bude dělat pojistku. S jednou ženskou si poradí raz dva.
„Tahle bedna je podezřele lehká...“
Gorv kývl. „Vysypte ji.“
Skladníci otočili bednu vzhůru nohama a odjistili víko.
Kara dopadla na všechny čtyři, jako kočka. Prudké světlo ji na chvíli oslepilo.
Gorv nečekal, až se rozkouká a nakopl ji do žeber.
Kara lapla po dechu, s námahou se odkulila z dosahu a vyskočila na nohy.
Gorv slyšel, jak vrčí. No, pokud chce bojovat...
Vyrazil do útoku. Byl větší, silnější a měl delší dosah.
Za to Kara byla obratnější. Uskočila a hledala místo, kam ho praštit.
Gorv se ušklíbl. Prudce vyrazil vpřed pěstí a jakoby náhodou si trochu odkryl levý bok.
Kara uskočila. Hranou pravé ruky podklouzla pod jeho levačkou...
To už se Gorv otáčel a rána sklouzla po jeho žebru. Gorvova noha se zaklesla za Kařin kotník...
Na okamžik jako by dvojice strnula ve vzduchu...
Pak Kara dopadla zády na zem. Náraz jí vyrazil dech. Toho Gorv využil a zkroutil jí ruce dříve, než stihla cokoliv udělat. Vrčící a vzpouzející se ji dovlekl před Sagha.
Chvíli se ti dva měřili vzájemně pohledem.
„Odvést do cely!“ vyštěkl Sagh. Otočil se k ní zády a šel ke dveřím.
„Ne...“
„Drž hubu!“ zacloumal s ní Gorv. S chutí by jí ještě pár vrazil. Bezohledně ji vlekl k celám.

„Dobrá zpráva je, že klingoni se rozhodli nám dát ještě jednu šanci.“
Gorv kývl. „A ta špatná?“
„Zaplatí jen dvě třetiny původní ceny.“
Takže jsme v mínusu, pochopil Gorv.
„Nicméně, našel jsem způsob, jak tuto ztrátu vynahradit.“
„Kara,“ konstatoval Gorv.
„Správně. Ty jsi odborník, Gorve. Jakou má cenu?“
No, odborník... za toho se Gorv zrovna nepovažoval. Ale něco o trhu s otroky věděl. „Nejvyšší ceny jsou v Desilu, ale tam tě klidně taky můžou rovnou prodat s ní. Míň riskantní by byl Tek Nikol, jenže tam zase ceny nejsou tak vysoký... Můžeš dostat tak dva, dva a půl... v latiniu. Je to problémový zboží.“
„To jsem si všiml,“ ucedil Sagh. Něco propočítal na paddu a zavrtěl hlavou. „Je to málo.“
Gorva napadla ještě jedna věc. „To je cena na běžném trhu... V dražbě bys mohl dostat víc. Na Aktinu se konají každý týden.“
„Hmm...“ Sagh se zamyslel. „Dobrá. To je přijatelné. Budu mít pro tebe ještě jeden úkol..“
„Jo?“
„Poletíš s lodí k hranicím Imperia. Předáš jim zásilku ze skladu. Platí za maximální diskrétnost, rozumíš?“
Jako kdyby to bylo poprvý... Gorv mlčky přikývl. Neptal se, proč Sagh nepoletí sám. To by nebylo moc zdravé ani pro jednoho z nich.
„Já si vezmu raketoplán a vyrazím na Aktin.“

Kara seděla na posteli v cele a koukala tupě do zdi. Gorv už takové klingony viděl. Když jim nezbývala jiná možnost, seděli prostě tak dlouho, dokud neumřeli žízní a hlady.
„Vstávej, jdeme,“ vypnul silové pole oddělující celu od zbytku lodi.
„Kam?“ Kara zvedla hlavu, těkala pohledem od Gorva k druhému strážci a zpátky.
Gorv ji chytil za loket a jednoduše vytáhl z cely, nehodlal se s ní vybavovat.
„Hej! Pusť!!“ zavrčela a zkusila se vyškubnout.
Na tohle Gorv neměl ani čas, ani náladu. Prostě ji praštil pěstí do zátylku. Kařino tělo ochablo.
Teď už potíže nedělala, probudila se až v raketoplánu, připoutaná ke křeslu. Gorv zrovna kontroloval bouli na její hlavě. Nebylo to vážné, než dorazí na dražbu, vstřebá se, neovlivní její cenu.
Kara na něj zaostřila pohled. „Gorve... prosím. Kam?“ zeptala se krotce.
Gorv pokrčil rameny, teď už Kara nebude moct dělat potíže, tak jí to klidně může říct. „Na dražbu. Konečně tě Sagh prodá,“ ušklíbl se. Ani nečekal jak bude reagovat a odešel.

(Pokračování příště)


1. část: Zatracený romulan
2. část: Loď, klingonka a bedna
4. část: Horské vrcholky
5. část: Slovo romulana
6. část: Nebezpečné známosti
7. část: Pravidla zisku
8. část: Zisk je risk
9. část: Plamen svíčky
10. část: Komu zvoní hrana