Kara mia - 8. část: Zisk je risk (Pantarei)

Když si DaiMon Moq pořizoval novou loď, vybral si plavidlo s hrdým jménem Nagusův diamant. Samozřejmě, že ho okamžitě překřtil na něco skromnějšího. Moqova pýcha mu přišlo dostatečné.
Co se nikdy nedozvěděl, bylo, že Nagusův diamant prodělal vážnou nehodu. Část lodi byla silně poškozena. V docích prodejce ojetých marauderů sice dali plavidlo do pořádku, ale několik mikroskopických trhlin v záložním plazmovém vedení zůstalo nepostřehnutých. Nepřišla na ně ani technická kontrola, ani soukromá kontrolní komise, kterou DaiMon najal.
Trhliny byly v záložním vedením, při běžném provozu lodi v ničem nepřekážely. Jenže při přetížení pod palbou nebylo hlavní vedení schopné unést nápor energie a palubní počítač marauderu automaticky zapojil záložní systémy. Mikrotrhlinami začala prosakovat plazma, při čemž jako první zlikvidovala kontrolní čidlo schopné hlásit závadu.

V kritické chvíli, ve které Saghova loď prováděla na transport, se marauderu podařil přímý zásah. Loď se otřásla.
„Hlaste škody!!“ vzkřikl Gorv. Že mají pokračovat v palbě říkat nemusel.
„Protržení trupu lodi na palubě D, sekce osmnáct a devatenáct. Havarijní silové pole drží. Ztráta atmosféry, tři procenta. Poškozena druhá větev plazmového vedení.“
Gorv se obrátil na Niiu. „Už můžeme zvednout štíty?“
Niia sledoval panel před sebou. „Moment... Teď! Máme je!!“
„Zvednout štíty! Držte se z dostřelu.“ Gorv se rozhodl, že zajde vedle do transportní místnosti, aby Sagha přivítal osobně.

„Mám tu pokles tlaku plazmy v rozvodu dva-sedm-pět,“ nahlásil ferengijský technik svému šéfovi. „Asi to bude jen fluktuace... ale podívám se na to.“ Každá výmluva byla dobrá k tomu, aby se vyhnul blízkosti šéfinženýra, toho popudlivého skrčka měl Hirq plné uši. Vzal servisní trikordér a zamířil do sekce, kde zaznamenal pokles. Byla to část lodi, kterou tvořily především sklady, ubikace posádky byly na opačném konci a tak cestou nepotkal ani jednoho ze spolupracovníků. Drobných otřesů lodi si nevšímal, to byla starost těch na můstku a ne jeho.
Hned jak vešel do místnosti, viděl že je zle. Horká plazma vytékala ze stěny a cestou roztavila všechno, čeho se dotkla.
Okamžitě zapnul komunikátor. „Šéfe, máme tady únik plas-“ přišel další otřes a plazmové potrubí se roztrhlo. Fereng se ve zlomku vteřiny proměnil v obláček páry.

Ve strojovně Ferengů vypukl zmatek. Výbuch ucpal potrubí kusy izolace a proud plazmy se obracel zpátky do jádra. Technici křičeli jeden přes druhého.
„Tlak stoupá... deset procent, dvacet, dvacet pět...“
„Musíme to přemostit!!“
„Ztrácíme kontrolu nad reakcí!“
„Odstavte to!!“
V tu chvíli už byl ale proud plasmy příliš silný a technici jen bezmocně sledovali, jak se jádro zahřívá.
„Teplota stoupá... dvacet tři procent, třicet osm...“
„Přetížení!! Udržovací pole je přetížené!!“
„Musíme odhodit jádro!!“
Vrchní inženýr zavolal můstek. „DaiMone, selhává strukturální integrita vnitřního pláště jádra!!“

Karu zasáhl paprsek z fazeru naprosto nečekaně, šla rovnou k zemi. Sagh málem vystřelil také, ale uvědomil si, že to střílel Gorv.
„To nebylo nutné,“ seskočil z transportní plošiny. Konečně byl „doma“.
„Měla zbraň,“ konstatoval Gorv. Podle něj to jako ospravedlnění stačilo.
Za to ho Sagh mohl jen těžko pokárat. „Ať ji odnesou do kajuty, vyřídím to s ní potom. Teď ty ferengy...“

Na můstku marauderu se mezitím Ferengové věnovali své tradiční zábavě. Obviňování.
„Za to může ten tvůj pitomý nápad transportovat sem raketoplán!“ ječel DaiMon na svého zástupce Parmaie.
„Můj?? A kdo chtěl tomu vulkánci naúčtovat kyslík?!“ Parmai nehodlal nechat vinu na sobě.
„Takový chucpe jako ty, mi nebude říkat, co mám komu účtovat!!“ chucpe bylo jedno z mála cizích slov, které si Moq osvojil. Ne, že by pořádně věděl, co to znamená.
„Chu... coo? Co mi nadáváš, ty mikroucho?!“ vyletěl Parmai jak čertík z krabičky.
„Ne-nenad-dávej m-mému s-strýci!!“ Nemral rozčilením koktal. „K-každý v-ví, že t-t-tvoje máma n-nosila o-oblečení!!“ podařilo se mu vychrlit urážku nejtěžšího kalibru.
Než byl Parmai schopný nějak reagovat, interkomem se rozlehl hlas vrchního inženýra. Hlas plný paniky.
„DaiMone, selhává strukturální integrita vnitřního pláště jádra!!“
Ferengové na sebe vyděšeně pohlédli. Vzápětí se všichni vrhli k východu z můstku, čímž tam vznikla pořádná tlačenice.
„Uhněte, já jsem DaiMon, musím se zachránit!!“ strkal Parmaiovi koleno do ucha.
„Mám latinium, dám ho, dám...“ nedal se Parmai zastrašit.
„Kolik?“
„Dvacet procent!! Dám dvacet procent svého latinia za místo v záchranným člunu!“

„Nic, veliteli, Nestřílejí, nehýbou se.“
„Mají náš raketoplán. Zavolejte je.“
Niia natáhl ruku k ovládání konzoly...
„Zachytil jsem náhlý nárůst energie v oblasti jejich strojovny,“ oznámil člověk u senzorů.
Na hlavní obrazovce vystřídala temnotu vesmíru jasná záře. Ferengský marauder se proměnil v ohnivou kouli. Úlomky a trosky v mžiku překonaly vzdálenost k Saghově plavidlu a začaly bombardovat štíty lodi.
Sagh zaklel. „Maximální warp odtud!“

Kara se probudila ve své kajutě. Chvíli jí trvalo, než se zorientovala.
„q’est!! Ten orionskej bastard!!“ zavrčela nahlas. Hlava ji bolela jako střep, následek omráčení.
„To jsi po ránu vždycky takhle sprostá?“ Sagh se opíral o rám okna.
Kara opět zavrčela. Pak dodala o něco srozumitelněji. „Co tady děláš?“
„Přinesl jsem ti snídani.“ A skutečně, na stole ležely dva tácy s přiklopeným talířem.
„Hm...“ Kara se zvolna posadila. Cítila se jako po pořádném flámu.
„Na Gorva se nezlob, nevěděl nic o naší... dohodě.“
„A ta naše... dohoda, stále platí?“ zvedla k němu pohled.
„Samozřejmě. Cos čekala?“
„Radši se neptej,“ přešla Kara ke stolu. Odklopila talíř a do nosu ji udeřila povědomá vůně. „Hmm.... ro'qegh'Iwchab...“ Krvavý koláč měla naposledy snad ještě doma.
„Tumáš,“ podal jí Sagh malý bílý prášek. „Přestane tě po tom bolet hlava.“
Kara neprotestovala, zapila pilulku džusem ze sklenice. Sagh se posadil naproti ní. „Dobrou chuť.“
Kara si pořád ještě nebyla jistá, co si má myslet, ale bolest hlavy pomalu odeznívala, tak se pustila do koláče. Oproti přídělům nebo ferengskému jídlu bylo tohle nečekaně příjemná změna.
Sagh odklopil svůj talíř.
„Ty snídáš polévku?“ zeptala se Kara překvapeně.
„To je gletten, tradiční romulanská polévka. Je velice výživná.“
A taky smrdí jako vařené ponožky, usoudila Kara v duchu. Nahlas řekla jen „Aha,“ a věnovala se koláči. Ať si Flotila tvrdí, co chce, poznala na chuti okamžitě, že je replikovaný. Ovšem, jak se říká, darovanému targhovi do zubů nedávej.
Sagh dojedl a odložil lžíci. Zamyšleně pozoroval Karu, jak jí. I když řekl, že jejich dohoda platí, přece jen tu bylo něco, co je potřeba vyřešit.
Kara zvedla hlavu, a když zjistila, že si ji prohlíží, urychleně polkla. „Tak... tak to řekni.“
„Co mám říct?“ zeptal se Sagh neutrálním tónem..
„No...“ Kara nevěděla, jak začít. „Hm... to... o vztahu mezi velitelem lodi a... a někým na lodi.“
„Aha. A proč čekáš, že budu o... tom,“ zdůraznil zájmeno,“ mluvit?“
„Jaký by jinak měla smysl tahle snídaně?“ máchla Kara rukou. „Chceš mi to říct nějak mile, ne?“
„Co ti mám říct? Tobě současné uspořádání nevyhovuje?“
„To jsem neřekla. Líbí se mi s tebou spát...“
„Ale?“
„Myslela jsem, že to budeš chtít ukončit.“
„Ach tak.“ Sagh přemýšlel, co na to odpovědět. „Vlastně...očekával jsem od tebe totéž.“
„Ale...“ Kara zmateně umlkla. Pak se z ničeho nic rozesmála. „Tak o čem tady vlastně mluvíme?“
Sagh se pousmál. Měla pravdu, celý ten rozhovor byl svým způsobem... absurdní.
Kara pokračovala v jídle. „Co ti Ferengové?“
„Vybuchli.“
„Cože??“
„Zřejmě ten marauder měl nějakou závadu. Vybuchl.“
„A...ha.“ Kara nad něčím uvažovala. „K čemu byla vlastně ta opičárna s transportní místností? Říkals, že mi to vysvětlíš, až budeme tady.“
„Ach, ano. Mimo transportní místnost se z některých marauderů nedá transportovat.“
„Jak to? Proč?“
„Nevím přesně. Možná používají v slitině pláště některou z hornin rozptylujících senzorické paprsky, nelze tam transportní paprsek zaměřit. Zřejmě to má být ochrana proti krádeži nákladu.“
„Chápu. To jsem nevěděla. Odkud to znáš ty?“
„To tak někdo občas zjistí... není to první marauder, na kterém jsem byl,“ řekl Sagh tónem, který naznačoval, že se nemá ptát dále.
Kara přikývla a změnila téma. „Co budu dělat teď?“
„Předpokládal jsem, že budeš pokračovat ve výuce klingonštiny.“
Kara přivřela oči. Tohle nebylo přesně to, co by chtěla slyšet. „Hm... jo. Dobře. Kdy máme další hodinu?“
„Musím dohlédnout na opravy, takže...“ na chvilku se odmlčel, zkontroloval pomyslný seznam schůzek. „Vychází mi to zítra večer.“
„Dobře,“ Kara zase přikývla.
„Teď, pokud mě omluvíš,“ Sagh vstal. „Musím už jít.“
Kara se trochu posmutněle kývla. „Jasně. Budu se těšit. Zítra večer. Díky za snídani“
Sagh se k ní naklonil „Jestli chceš, můžeš přijít už dnes na večeři,“ zašeptal jí do ucha a byl pryč.
Tak už neviděl, jak se Kařin obličej šťastně rozzářil.


1. část: Zatracený romulan
2. část: Loď, kligonka a bedna
3. část: Ztráty a nálezy
4. část: Horské vrcholky
5. část: Slovo romulana
6. část: Nebezpečné známosti
7. část: Pravidla zisku
9. část: Plamen svíčky
10. část: Komu zvoní hrana